4.kapitolka

30. 01. 2009 | † 06. 02. 2009 | kód autora: SJv


 

Vzájemně si hleděli do očí a oba se utápěli v pohledu toho druhého. Už už to vypadalo, že si zopakují včerejší polibe, když se za nimi ozvalo zakašlání.
"Ehm, tak tady jsi Severusi. Chtěl jsem s tebou mluvit kvůli těm dozorům během prázdnin. A zdravím slečno Grangerová. Zajděte si s tím okem na ošetřovnu, aby vám s tím Severus ještě něco neudělal," šibalsky na oba zamrkal. 'Narušitel romantických chvilek' pomyslel si Severus. Hermiona zamumlala: "Promiňte," a utekla ze sovince. Severus se za ní smutně díval.
"To ti pěkně děkuji, Albusi," zaprskal a také se vzdálil. Snažil se Hermionu někde najít, ale bez výsledku, tak se vracel zpátky do svého sklepení. A tam u okna stála nějaká osoba. Severus už už chtěl začít křičet: "Vypadni," ale ten někdo otočil hlavu a on zjistil, že je to Hermiona.
"Pojďte dál slečno, abychom si mohli promluvit,"
"Ne pane děkuji, já jsem přemýšlela a no je mi s vámi moc hezky, ale jste můj profesor a já nějak nemůžu, promiňte," a s pláčem na krajíčku utekla. Severus se za ní díval a v duchu si říkal, že ji si utéct nenechá a že ji získá zpět. Naštvaně se vtrhl do ředitelny.
"Co jsi mi potřeboval tak důležitého, že to nemohlo počkat Albusi?" Ten se na něj schovívavě podíval. "Severusi měli bychom si promluvit. Ty víš o čem." "Pořád mi někoho dohazuješ a teď mi budeš dělat kázání?"
"Ne, byl bych moc rád kdyby to vám dvěma vyšlo. Jen jsem ti chtěl říci aby jsi na ni nespěchal. Přece jen je tam ten věkový rozdíl a-"
"Pokud jsi mi chtěl naznačit, že bych mohl být jejím otcem, tak to vím i bez tebe!" Severus se zvedl a naštvaně za sebou práskl dveřmi.
"Zase nic nepochopil Fawkesi."
Severus došel k sobě, sednul si do křesla a hleděl do krbu kde plápolal oheň a začal uvažovat jak by získal Hermionu zpátky. Po nějakém čase si sednul ke stolu a začal psát:
Slečno Grangerová, všimnul jsem si, že když jste tu byla na návštěvě, že jste se zajímala o knihu o zvěromágcích, tak vám ji posílám doufám, že se vám bude líbit, a kdyby jste něčemu nerozměla tak přiďte s pozdravem Snape.
Severus zavolal sovu a dal jí dopis.
"Hermiono přišel ti nějaký balíček."
Hlásil ji Neville už od portrétu.
"Hm. Diky Neve." Hermiona si vzala balíček a pomalu ho rozbalovala. Neville ji upřeně sledoval, když pak Hermioně vypadla do klína kniha, jen si odfrkl a odešel. Hermioně to okamžitě došlo, když pak nalezla dopis bylo ji vše jasné. 'Pane bože proč mi to děláš. Co si od toho mám slibovat. Dělat jakoby nic?' promlouvala sama k sobě a snažila se pochopit Severusovo chování a své city. Hermiona si pozorně prohlédla knihu a otevřela jí a začetla se do ní. Od té doby, co poznala Blacka se chtěla stát zvěromágem. Četla a četla a nevšimla si jak čas letí, hrozně jí to bavil...

.... Na jedné stránce našla zmínku o lektvatu, který promění člověka na zvíře, v které by se měl proměňovat. To ji velmi zaujalo, postup byl velmi jednoduchý a přísady měla taky. Rozhlédla se po společenské místnosti, nikdo tam skoro nebyl jen Ron a Harry tam v rohu hráli šachy. Hermiona vstala.
"Harry, můžu si půjčit plášt po tvém otci?"
"Jo, ale na co ho potřebuješ?"
"Chtěla ... bych si skočit do knihovny."
"Tak fajn mi tu zůstaneme."
"Dík" Hermiona vystřelila pro plášť a pak se vydala do sklepení připravovat ten lektvar. Potichu se zavřela ve třídě a začala vařit lektvar asi po hodině a půl ho měla hotový, už potřeboval jen schládnout.
Čas si krátila loudáním se po učebně. Po několika minutách si do připraveného pohárku nalila doporučené množství a aniž by si domyslela důsledky, které by to mohlo způsobit kdyby se to nepovedlo, napila se. Začínala pociťovat jemné mravenčení, ale žádné podstatnější změny nepozorovala. Když se pak podívala do zrcadla oněmněla úžasem. Místo uší měla sice roztomilá ale přesto kočičí ouška. Daleko horší bylo zjištění že jí narostl ocásek. U Merlina co jsem to provedla. V tu chvíli ji vyvstanula na mysl myšlenka na Severuse jakožto potenciální pomoc.
Hermiona vyrazila k Severusově kabinetu. Zabouchala na dveře. Sevrus otevřel a zustal stát.
"Zase mnoholičný lektvar?" zeptal se.
"Ne, to je ten lektvar z té knihy, prosím pomůžete mi já ... mňau" a místo Hermiony tam stála rozčepířená nazrzlá kočka. Severus se začal smát.
" Tak račte slečno," Hermiona si ho prohlížela pak řekla:
"Mňau," a vešla do jeho bytu. Severus se rozhlédl po chodbě jestli je přece jenom někdo neviděl a zavřel dveře.
"Tak slečno, co s vám provedem, víte, že vám to moc sluší, klidně tak můžete chvíli zůstat." Hermiona zaprskala. 'Musí si ze mě pořád dělat srandu?' pomylsela si vztekle. 'Ale sluší mu to,' napadlo ji najednou. 'Zbláznila jsem se,' dodala vzápětí.
"Tak s tím nesouhlasím," okomentoval to Snape nahlas a vypadal, že se dobře baví.
'Vy čtete myšlenky i zvířatům?' zděsila se Hermiona v duchu a pak byla naprosto šokovaná jeho reakcí. Vzal ji do náruče a začal ji drbat za ušima.
"Ano, dalo by se říci že umím číst myšlenky i zvířatům, ale jedná se pouze o zvěromágy. Víte slečno že jste v tomhle stavu moc roztomilá?" 'No aspoň že takhle,' pomyslela si.
"Tak jsem to nemyslel. Ale ve vaší jaksi... lidské podobě byste mi to nedovolila říct."
Hermiona na něj valila kukadla. 'Teda já ho nepoznávám' unikla ji myšlenka ještě než tomu stačila zabránit.
"Já sebe také ne. Změnila jste mě Hermiono. Ale teď už k vaší situaci. Prosím, posaďte se slečno, právě máte jedinečnou možnost sedět v mém oblíbeném křesle," položil ji opatrně do křesla, "a já mezitím udělám lektvar, který by vás z toho měl dostat." Hermiona se zvědavě napřímila.
"A když se mi do toho nebudete plést můžete se dívat." Usmál se na kotě, které se mu rozvalovalo v křesle. 'Škoda, že vám nemůžu pomoct,' posteskla si Hermiona a sledovala, jak Snape zaujatě krájí kořen Asfodelu na co nejtenší plátky.
"To ne," usmál se. "Leda byste dokázala jako kotě zacházet s nožem, který je skoro stejně velký jako vy,"
'Vtipné,' pomyslela si ironicky a sledovala, jak on se nad ní velice dobře baví.
Postupem času pořád zjišťovala, že Snape je na lektvary opravdu odborník a že ho lektvary baví jako ještě nic jiného.
'To ano," přikývl najednou nahlas a Hermiona si se zděšením uvědomila, že slyšel každou myšlenku jejích úvah.
" Ale, to není fér,' stěžovala si Mia.
"Ještě chvíli a budeme si moct promluvit normálně."
" Vy jste změromág?"
"Ano , Hermiono"
'On mi řekl jménem!' jásala Hermiona a Severus jí pozoroval.
"Třeba by jste mi mohla taky říkat jménem, ale jen když budeme sami, ano?"
" Ano pan... teda Severusi."
" To je lepší, lektvar už je hotový," Severus nalil lektvar do misky. Hermiona si ho nedůvěřivě prohlížela, ale pak se napila. Začala cítit svědění po celém těle a pak tam zas stála Hermiona.
"To je lepší, ne? " usmál se.
" Hm o mnoho, děkuji."
"No, na co ses chtěla zeptat? Poznám to, vždycky máš takový zamyšlený výraz."
" V co se proměňuješ?" vyřkla Mia otázku.
" Hádej," usmál se Severus.
"Já nevím. Po škole se o vás mluví jako o netopýrovi, ale to mi na vás nesedí. Nechcete mi to ukázat?"
"A co přesně bys ráda viděla?" zeptal se ji se smíchem.
"Samozřejmě tu přeměnu," zčervenala Hermiona.
Před Hermionou se objevila obrovská puma. Hermiona znejistěla, přece jenom to bylo veliké zvíře. Puma přišla až k Mie a sedla si před ní a pozorpvala nejistou Hermionu. Ta natáhla opatrně ruku a začala Pumu-Severuse škrábat za ušima. Severus začal vrnět. Hermiona vyprskla smíchy. Severus se proměnil zpět a začal se procházet po pokoji.
"No tak Severusi já to tak nemyslela," řekla Hermiona a jen pro Severuse vykouzlila nádherný usměv.
"Puma mě teda rozhodně nenapadla," přiznala s úsměvem svému profesorovi. Ten jne pokýval hlavou a začal pomalu sklázet pracovní stůl od přísad do lektvar...


....
"Ehm... pane p-... chci, říct, Severusi," začala Hermiona nejistě a zrak sklopila k zemi, protože nevěděla jak dál pokračovat.
"Ano?" povzbudil jí nečekaně.
"Já se jen chtěla zeptat... Jestli, jestli.... jestli byste mi nemohl pomoci s přeměnou," vychrlila ze sebe nakonec rychle a zvedla hlavu v očekávání odpovědi.
Místo odpovědi k ní Severus přišel a naprosto nečekaně ji políbil.
Zachvíli se Severusovi rty odáhli od jejích.'No páni,' pomyslela si Mia.
"Děkuji za kompliment, " prohodil Severus.
"Ale ne, ty mi přát čteš myšlenky?"
"No dobře, už nebudu, ale měla bys ses je naučit blokovat. " Mia kývla hlavou a v duchu si nadávala: 'Jemu se to řekne, ale jak? Zkouším to už jak dlouho a přád nic,' ani si nevšimla, že se Severus směje.
"Mohl bych tě to naučit..."
"Už zase!, a to jsi říkal, že to už dělat nebudeš!"
"Nějak jsem nemohl odolat, ale jestli se to opravdu chceš naučit tak nyní přes prázdniny mám čas"
"A naučíš mě obojí?"
"Nějaká náročná slečno, nemyslíte?"
"Nemyslím," prohodila a rychle ho políbila, než ztratí potřebnou odvahu. 'Že by se mi ji dařilo získat?' říkal si Severus.
"Zase si tolik nefandi."
"Počkej, jak víš co jsem si myslel.?"
"Bylo to lehké. Jako by mi to běželo před očima."
"Ty seš nevyzpytatelná."
"Jo, jsem" prohodila Hermiona a přitom ji myšlenky zavedly až k prvnímu famfrpálovému zápasu a jeho hábitu.
"Tak, že to jste to byla vy slečno, kdo mi podpálil můj nejlepší hábit," pronesl Severus svým obvyklím ledovým hlasem. Mia strnula, vylekaně se po něm dívala. Vůbec netušila, že on se velice dobře baví.
"Já... no promiň. Já...teda my...e"
"Víš co? Nech toho a buď tak hodná a dej mi pusu. Jako takové malé odškodnění. Co ty na to?"
"Víš Severusi, asi bychom si měli promluvit. O nás..."
"Byl za tebou Brumbál?"
"Ne to ne. Jen nevím co mám očekávat. Od tebe od tohoto vztahu-"
"Jinak řečeno mi tím chceš říct že jsem moc starý že?" Jeho hlas byl náhle zase studený.
" Jsi sice starší, ale to mi nevadí, ale taky si můj profesor, no víš..."
" Jistě chápu ," Severus od Hermiony trochu odstoupil, vypadal velmi chladně.
"Jsem profesor, a taky přerostlý umaštěný netopýr. Já vím, myslím, že byste měla jít slečno," a ukázal na dveře. Už neviděl jak se Hermioně kutálí slzy po tváří. Hermiona vyběhkla ven na chodbu. Přes slzy už skoro neviděla, zašla do třídy pro Harryho plášť a utíkala do věže. Po cestě si ani nevšimla Brumbála, který se za ní smutně díval.
"Budu si s ním muset promluvit, ale až zítra až se trochu uklidní." Mezitím ve sklepení lítali věci vzduchem a ozívalo se sprosté nadávaní.

 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky literatura

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.